neděle 10. února 2008

svatební veletrh

správně má být titulek tohohle příspěvku přelomový víkend IV., ale mám si nechat ujít možnost napsat slovo svatba do titulku? ani omylem!

nevdávám se samozřejmě já, ale kamarádka kamarádky. na páteční kalbě - pár hodinách v sauně jménem lucerna music bar, lahvi vína a čtyřech tequilách, mi prostě připadalo jít v neděli odpoledne na svatební veletrh naprosto neodolatelné. navíc když ho mám naproti baráku. kuba je na teambuildingovém víkendu čili homopárty, tak proč toho nevyužít, neožrat se a neobhlédnout dopředu nějaké ty svatební serepetičky, že.

základním poznatek návštěvy veletrhu je: docela voser. ale zase se skýtá příležitost k některým činnostem, které běžně nedělám. kupříkladu když mi hosteska cpe leták, a ptá se, jestli pořádám svatbu, tak můžu odpovědět "ne, proč?". dále je zde možnost ochutnávání svatebních dortů. vysmívání se hosteskám v extravagantních modelech. vysmívání se hsteskám propagující šaty pro xxl nevěsty. sledování kolemjdoucích; jelikož jak prohlásil jan: "to bych nikdy neřekl, že se některý z těch ošklivejch lidí vůbec můžou brát. skutečně obohacující je pak monitorování svatebních píčovin: polštářky na prstýnky ve tvaru srdce, figurky na dort v medvědí podobě (asi odkaz na mrazíka, nevim), růžičky, mašličky, svatební oblečení pro děti, střapečky, svatební botičky, svatební šatičky, svatební kytičky, svatební prstýnky, a tak, však to znáte.

co dodat... prostě ideální program na nedělní odpoledne...

pondělí 4. února 2008

přelomový víkend III.

ačkoli byl tenhle víkend jeden z těch nejlínějších (rozuměj nejlepších) v mém městečku došlo k tragédii - jeden obyvatel se rozhodl kvůli vysoké nezaměstnanosti hledat štěstí jinde. naštěstí jsem se vzmužila, klikala jak vzteklá, a rázem byla otevřena další továrna.

dalším důležitým bodem byl zásek v dynomite deluxe. po spoustě levlů se nějak nemůžu dostat dál, a dost mě to trápí.

dokonce natolik, že jsem se v neděli i věnovala diplomce, napsala asi dvě stránky, a zaspamovala konzultantku dotazy typu: jak moc toho můžu z bakalářky okopírovat do diplomky? nicméně mám tak odškrtnut bod z mého mgr harmonogramu, a můžu pokračovat směle v lenošení. panikařit budu až těsně před dalším bodem: poslání první třetiny práce. fuj...

kosmetika

ačkoli si o mně kuba myslí, že jsem maximální fiflena, opak je pravdou. dokazuje to nejen moje studentská vizáž (černý boty, pouhé jedny džíny!, a oblíbená mikina), a taky dnešní návštěva kosmetického salónu.

do salónu jsem se samozřejmě dostala spíš omylem, než jakkoli jinak - ježíšek mi přinesl poukázku. tak jsem se objednala na ošetření pleti, dorazila dokonce už na druhý termín a nechala se hýčkat. no hýčkat... ono to bylo spíš peklo...

hned na začátku jsem si musela sundat tričko, což mě u procedury ošetření pleti poněkud zaskočilo, pak na mě ta zlá pani začala matlat něco, stírat to lufou, kapesníčkem, následoval horký ručník, pak patlala zase něco jiného, stírala, masírovala, načež mě překvapil již vařicí ručník, sérum, a místo dalšího kolečka natírání a stírání následovala pára s ozonem. neptejte se, o co jde. nic jsem neviděla. všechny procedury jsem pouze odhadovala a u téhle jsem neměla ani odvahu oči otevřít. když jsem se o to pokoušela, málem jsem pod vlivem horkou páru dštící lampy o oční bulvy. jelikož zrak jsem k prozkoumání použít nemohla, nejexaktnější poznatek je tedy ten, že pára smrděla. a to jsme stále ještě u té lepší části...

každá, která někdy zažila už tuší, jaký byl další krok procedury: čištění pleti čili dloubání, nípání a rýpání, které mělo za následek solidní proudu slz (i když pominu vytrhání obočí). a pak přišel opravdový masakr! udělátko z postřižin skutečně existuje. měla jsem tu možnost ho ozkoušet, a dost toho lituju. svítí hezky modře, to jo, ale účinek má asi jako tetovací jehla. člověk by po takovém pekle očekával zklidňující pleťovou masku, jenže ona místo blahodárného zklidnění přinesla pálení (jako sviň). další očišťování, masírováním stírání, natírání, a solný peeling rukou jsem přetrpěla jen s myšlenkami na domov.

naštěstí už sedim doma na gauči, s poškrábaným lakem na nehtech a jsem spoko.