pondělí 4. února 2008

kosmetika

ačkoli si o mně kuba myslí, že jsem maximální fiflena, opak je pravdou. dokazuje to nejen moje studentská vizáž (černý boty, pouhé jedny džíny!, a oblíbená mikina), a taky dnešní návštěva kosmetického salónu.

do salónu jsem se samozřejmě dostala spíš omylem, než jakkoli jinak - ježíšek mi přinesl poukázku. tak jsem se objednala na ošetření pleti, dorazila dokonce už na druhý termín a nechala se hýčkat. no hýčkat... ono to bylo spíš peklo...

hned na začátku jsem si musela sundat tričko, což mě u procedury ošetření pleti poněkud zaskočilo, pak na mě ta zlá pani začala matlat něco, stírat to lufou, kapesníčkem, následoval horký ručník, pak patlala zase něco jiného, stírala, masírovala, načež mě překvapil již vařicí ručník, sérum, a místo dalšího kolečka natírání a stírání následovala pára s ozonem. neptejte se, o co jde. nic jsem neviděla. všechny procedury jsem pouze odhadovala a u téhle jsem neměla ani odvahu oči otevřít. když jsem se o to pokoušela, málem jsem pod vlivem horkou páru dštící lampy o oční bulvy. jelikož zrak jsem k prozkoumání použít nemohla, nejexaktnější poznatek je tedy ten, že pára smrděla. a to jsme stále ještě u té lepší části...

každá, která někdy zažila už tuší, jaký byl další krok procedury: čištění pleti čili dloubání, nípání a rýpání, které mělo za následek solidní proudu slz (i když pominu vytrhání obočí). a pak přišel opravdový masakr! udělátko z postřižin skutečně existuje. měla jsem tu možnost ho ozkoušet, a dost toho lituju. svítí hezky modře, to jo, ale účinek má asi jako tetovací jehla. člověk by po takovém pekle očekával zklidňující pleťovou masku, jenže ona místo blahodárného zklidnění přinesla pálení (jako sviň). další očišťování, masírováním stírání, natírání, a solný peeling rukou jsem přetrpěla jen s myšlenkami na domov.

naštěstí už sedim doma na gauči, s poškrábaným lakem na nehtech a jsem spoko.

Žádné komentáře: