čtvrtek 15. ledna 2009

junkfood forever! aneb cesta české gurmánky právě a oficiálně započala

tuhle jsem měla ojedinělou a ve výsledku dost nešťastnou příležitost ochutnat limitovanou edici milka water - milk cream & watermelon. málem jsem to nepřežila. kromě silného přesládlého zápachu, který jsem zaznamenala ještě před požitím, mě na kolena dostaly "popping candies" - takový ty bublající mrchy, co vám praskají na jazyku, a který jsou k dostání obvykle jenom v béčkových cukrárnách. požila jsem jich už hodně, ale v kombinaci s mléčnou čokoládou, bílou krémovou náplní a "příchutí" melounu je to opravdu masakr. kuba dokonce prohlásil, že meloun už nikdy jíst nebude. až tak přísná jsem nebyla, ježto přežiju, co se jídla týče, opravdu hodně, ale milku watermelon už si rozhodně nikdy nedám!



nicméně mě tento antigurmánský zážitek inspiroval k otevření další rubriky blogu, a to junkfood forever! stačilo totiž vygooglovat obrázek milky watermelon, abych oživila tento příspěvek, a objevila jsem inspiraci mého života - junkfoodblog. paráda! hodlám ho zavést ve skromnější podobě i tady, samozřejmě v češtině, a samozřejmě s českými specialitami. neboť connie, moje německá šéfová tuhle prohlásila, že oni - západoevropané - mají geneticky zcela jiné chutě než my - češi. vzhledem k naší krásné společné historii a jídelníčku typu schnitzel, vepřo knedlo, guláš bych o tom měla jisté pochybnosti, ale budiž. nechť český průzkum všeho divného, nezdravého, ulítlého, tučného, přeslazeného a barevného započne!

vyhlašuji se prvním českým junkfood guru, neboť mé letité zkušenosti k tomu přímo vybízejí. už od mládí vyhledávám zvrácené chutě. jenže co jsem tak asi mohla za komunistů ochutnat, že. antiperle, milu a cedevitu. takže jakmile se trh trochu uvolnil, já si začala vydělávat peníze (což nebylo úplně brzo, po revoluci jsem měla v kasičce barta simpsona asi tak třicet korun), vrhla jsem se na cestu poznání světového gurmánství. jde to pomalu, ale jde to. snažím se totiž. jsou potraviny, které mám stále na to do listu, ale i ty přijdou. vždyť loni jsem měla poprvé v životě tatarák, a od té doby jsem jich snědla skoro desítky.

každopádně se do středu mých zájmů snažím dostávat všechny kategorie potravinového průmyslu - od žvýkaček, přes pečivo a jogurty až po zeleninu a nápoje. jakmile se objeví žvýkačky s něčím divným uvnitř, beru je (momentálně mám na stolku orbit mango-pomeranč. jsou zbytečně nudný, chutnaj jako obyčejnej tic tac). další kategorií, kam v regále ráda sáhnu jsou nápoje - aloe vera, pomerančový nápoj se syrovátkou, pistáciové mléko, karotková šťáva, kombucha. nevyhýbám se i rozličným alkoholovým nápojům. z poslední doby můžeme jmenovat například červený absinth a finskou lékořicovou vodku (absinth v pořádku, finská verze vodky hnus).

cesta je to mnohdy náročná, tak doufám, že se mnou budete její nížiny a vrcholky sdílet též. doporučujte, ptejte se, hlavně zkuste příliš nezvracet... enjoy junkfood!

6 komentářů:

Jakub Svoboda řekl(a)...

židreport:
radši jsem hned koupil junkfood.cz, kdybys to náááhodou chtěla rozjet ve větším a začít nějak monetizovat:)

brunhilda řekl(a)...

a fastfood.cz máš radši taky? to už je asi moc velký sousto...

Janek řekl(a)...

fastfood je koupenej... Ale junkfood má bezpochyby budoucnot (například nákup junkfood dárků v předvánočním shonu...) juchů ;-)

brunhilda řekl(a)...

sis ho chtěl rychle koupit, viď?! :-)

gondik řekl(a)...

Hele, tohle mne, myslim si, bude hodne bavit :)

pseudointelektualka řekl(a)...

ty jo, tomuhle se asi říká láska. nebo čuch na prachy. (každopádně sweet, nejlépe s příchutí creme brulée.)

(jinak se musím přidat, ta milčí série je opravdu unikátně odporná. měla jsem tu s chilli a fakt to nešlo. nikdy jsem si nemyslela, že by šlo cokoliv s chilli zkazit, ale tohle byl prostě chuťový očistec.)