neděle 29. března 2009

junkfood forever: kinder surprise


kinder vajíčko, to je fenomén (nejen) našeho dětství. co jsem se naradovala, když jsem čas od času nějaké to čokoládové překvapení dostala. dokonce si ještě dneska pamatuju legendární dovolenou v jugoslávii, kde jsem jich od rodičů dostala za ten týden hned několik. možná byly jen dvě, tři, ale já mám v hlavě tenhle zážitek zafixován natolik intenzívně, jako by jich bylo padesát. vůbec mi hlava nebere, co je to popadlo, že jich koupili hned několik za sebou. asi jsem musela bejt extrémně otravná. každopádně želvičky, které jsem v nich našla, jsem zbožňovala několik let. to víte, zahraniční kolekce :-)

a dneska? hrábnu v bille do regálu a je to. žádná velká radost, a těšení se na ten okamžik otevírání žlutého vajíčka. a to z několika důvodů:
kinder surprise stojí směšných 13,90 (albert v akci)
už nesbírám figurky (jedině do naší sbírky superhrdinů :-)
žluté vajíčko je s novým patentem děsně jednoduše otevíratelné - núúúdá!
a co je nejhorší - hračky jsou většinou o ničem. žádné velké skládání, minimální náročnosti i kreativita. s nostalgií vzpomínám na kovového veterána, kterého jsem kdysi dávno ve vajíčku našla. geniální autíčko, které mělo dokonce otevírací dvířka a do detailu vymazlený volant. zatímco dneska jsem tam měla blechu, která se neskládala, a ani neskáče. ačkoli ve videu vypadá docela akčně, nám se zaboha nepodařilo dát ji do pohybu...

anebo možná jen stárnu? alespoň že ta čokoláda je furt tak zatraceně dobrá.

čtvrtek 26. března 2009

geek fashion - už aby byl někde pořádnej shipping i do prahy!


takový snubáky by se snad mohly líbit i sveekovi :D a mě konec konců už taky víc než dříve favorizovaný otvírák piva.


u lego verze oceňuji barevnou škálu. té se u zlata/stříbra asi nedočkáme


pac-man náušnice přímo k sežrání...


starožitnost...


slušivý dálkový ovladač na iPod


tričko, co najde wifi.


QR potisk - vhodný na praní i na reklamu.


jednoduchý a vizuálně vytříbený geek design


very nájs bjůtifl opasek. ještě lepší než ten můj současný komiksový z pánského topshopu.


a trocha qwerty kabelkové elegance

čtvrtek 19. března 2009

klíčový slovo pro toto čtvrtletí: batman!

trochu jsem se zasekla na monitoringu klíčových slov. je docela zajímavý sledovat, která z nich udrží uživatele na blogu nejdéle.

pro zajímavost žebříček za první čtvrtletí tohoto roku. uvidíme, kam se dostaneme v příštích měsících.

(zatím jen v minutách, třeba časem dospěju úrovní čtivosti až na hodiny)
leden
1. reklama na sony bravia (24:23)
2. kreččí obrázky (18:20)
3. tetování hello kitty (18:20)

únor
1. batman hra na plejstejšn (26:16)
2. erotický komiks (16:27)
3. proč nepořizovat open card (15:50)

březen (zatím)
1. batman komiks (42:58)
2. teorie masové komunikace defleur (9:18)
3. holčičí hry (8:12)

a vítězem se stává... batman! na druhém místě sony bravia, a na krásném třetím křečci.

junkfood forever: potravinové vychytávky

co mám ráda na jídle, a proč si někdy kupuju produkty jen kvůli vychytávkám :-)

tenhle chleba z tesca express mě dostal. má na sobě takovou sexy trojúhelníkovou etiketu. navíc výborně chutná a prý i obsahuje vlákninu. akorát furt nevim, z jaký strany ho krájet... začala jsem prostředkem a ty patky jsou teď takový nějaký nešťastný...



jednoznačně mlíko roku. obrandováno značkou klasa, české, čerstvé, geniální na údržbu. růžek je připraven pro otevření, není třeba nože, nůžek ani větší síly. a ouško designované geniálně jednoduše - pouze vzduchová bublina - mě dostalo.

pondělí 16. března 2009

není nad pořádné povyražení aneb reklamace

příspěvek napsaný těsně po jedné reklamaci. psycholog mi poznamenal něco o ventilování agrese :-)

reklamovala jsem už kde co, ale stejně mě každou chvíli tenhle děsivej proces vykolejí. a poněvadž mě trápí principy, jdu do toho zas a znova.

když si něco koupím, a ono to nefunguje, anebo se to hned rozbije, proč by mě měly ty pitomý prodavačky stresovat? proč bych si měla ty šunty nechávat? přiznávám, že pár jich doma pohozených mám, ale jinak se vážně snažím proti systému utlačovaného spotřebitele bojovat. mnohdy neúspěšně...

nedá mi to, abych se nepodělila o pár zážitků, a abych neočernila pár obchodů a značek. a když tak na to koukám, nejsou to věci za pár korun, nad kterýma by člověk s lehkým srdcem mávl rukou. spíš je to tak prázdná peněženka...

oblečení: v tomhle směru se moc nestresuju, jelikož kupuju skoro všechno ve výprodejích za pár korun. oblečení typu terranova prostě vyhodím. ale musím podotknout, že na tu cenu vydrží některé kousky neuvěřitelně dlouho.

kabelky: obvykle kupuju u čičmonů a po půl roce vyhazuju. tentokrát můj náhodný výběr padl na mango. po týdnu zničená podšívka, ale reklamace bez pípnutí. po půl roce zničená kabelka totál, ale reklamace bez pípnutí. takže jako půjčovna vynikající. včera jsem si koupila další, relativně drahou, a už dneska se jedno ouško odlupuje. pevně doufám, že i tady bude půjčovné fungovat stejně dobře.

obuv: katastrofa! v téhle kategorii jsou prodejci vychcaní až hrůza. boty a dvouletá záruka je jeden z největších oxymóronů moderního života.
humanic a příhoda s keckama značky mustang: zlevněné na 1000, bůhví z kolika. po několika týdnech krvavých pat a otlačených nártů jsem chození v botech vzdala a zkusila je otestovat ještě u maminky. to samý. reklamace. fuck off. obvyklé výhružky, že si mám produkt nechat poslat někam testovat, a ještě si to zaplatím. na boty se mi práší v komoře.
killtec za 1600 - radši je rozdrbaný nosím, než abych šla reklamovat...
scholl za 1000 - pantoflíčky se dvakrát rozlepily, nicméně reklamace byla úspěšná
bama za 1000 - dva roky nevydržely ani omylem, po roce se proděravěly, ale sloužily dobře, takže skončily v koši bez zbytečných stresů
salomon tuším za 2500 - špatně ušitá pata (potvrzeno od nezávislé spotřbitelky :-), takže se v nich i po 7 letech dělají puchýře. nicméně taky relativně posloužily
btw adidas za nevím kolik, ale mám je skoro 10 let a naprosto bez úhony...
a dnešní reklamace kožených roxy za 1800 ve sweetu na kamenický. do bot mi zespoda teče voda. dost nepříjemný. zničených několik párů ponožek, než jsem si zvádla koupit nový. prej: hm, to vám určitě neuznají. proč přesně proboha?!? co jsem zase nepochopila?!? NO UVIDÍME...

elektronika: nekončící příběh. o tom nemůžu moc psát, ježto by to bylo dlouhý a zbytečně bych se rozčílila. takže jen ve zkratce:
alza: zatím skoro všechny produkty s vadou! zakoupený dvd přehrávač nesvítil. vyměněn za nový. cd vypalovačku jsem ani po týdnu pokusů nenainstalovala. taky vadná. notebook za 27 tisíc měl přesně uprostřed obrazovky červenou tečku. strašně mě to s*alo. několik pokusů o reklamaci, vyhrožování čoikou, úspěšná výměna.
maminčin notebook za 10 zatím žije.

dovolená: zatím moje nejvyšší skóre. 36 tisíc za zájezd se suntimes tours (přes zájezdy.cz - taky by si to mohli jako agentura ohlídat!), který se nekonal. od října se snažím peníze dostat zpět. návrh na insolvenční řízení byl z nějakého záhadného důvodu zamítnut. jasně, proč vracet slepejm dětem, atletům a pár pitomcům peníze....

kromě NEspravedlnosti je na tom ale taky blbý to, že se okruh obchodů a značek, kde můžu nakupovat rapidně zmenšuje... pokud máte taky špatný zkušenosti, podělte se. jsem ochotná do inkriminovaného obchodu nechodit spolu s váma :-)

sobota 7. března 2009

čtvrtek 5. března 2009

buržo víkend v poděbradech

jeden z našich víkendů se tentokrát odehrál v poděbradech. musím konstatovat, že až na faux pas s pětilitrem to byl naprosto ideální výlet. vůbec jsme netušili, že se vedle prahy nachází takovej buržo skvost.

a proč buržo? protože jsme bydleli na zámku a kdybychom chtěli, prakticky jsme se s podzámčí nemuseli hnout. a to je podle mě fér. níže pár bodů, které hrají zopakování tohoto buržo zážitku do karet:

1. cesta

exkluzivní spojení: z hlavního nádraží jede vláček každou hodinu, za pár korun, a ještě to mám pár minut z práce. kromě toho jsem měla dost času na to, abych mohla prozkoumat nové shopping příležitosti přímo na nádraží. slevy v sachsu -> svetřík, knihkupectví (bez slev) -> komiks kuře na švestkách a jako bonus zelený čaj v tamější kavárně (mimochodem, otevřít na nádraží knihkupectví s kavárnou a papírnictvím je nápad přímo geniální. jenom škoda, že kavárna v horním patře má místo zdí síťku, která zimě zrovna moc nebrání). takže slušnej začátek.

2. ubytování

původní záměr byl hotel bellevue tlapák. podle webu to vypadalo jako velice příjemná (rozuměj super poměr cena-výkon) alternativa k nevyzpytatelným penzionům. chyba lávky. cena uvedená na internetu u dvoulůžka byla konfigurována na jedince, nikoli celý pokoj. 2600 za noc? to by museli podávat snídani do postele, a minimálně na zlatym podnosu. stačila ale chvilka v kavárně u kolonády a náhradní řešení bylo na světě. penzion na zámku za 1600.

a nyní malá óda na penzion: jedná se o rodinný podnik s příjemnou atmosférou. pokojíčky lemují zdi zámku, všechno je fungl nové, zrekonstruované tak před rokem, maximálně dvěma, čisťounké a hlavně prostorné! dvoulůžko se tvářilo spíš jako apartmán. nechyběla relativně velká koupelna, skříně, stolky a dokonce gauč. výhled přímo na náměstí, topení regulovatelné a snídaně víceméně volitelná.


3. poděbrady

a abych se vrátila k onomu adorovanému podzámčí: kolem zámečku se totiž nachází všechno, co cestovatel typu kavárenského povaleče potřebuje, a to v okruhu cca 100 metrů (nekecám!): restaurant kovárna, informace, pramen, klub netopýr, tančírna momo, bar tuzex, parkování, přístaviště s vyhlídkovou lodí, divadlo, kino a v podstatě i to náměstí se nám tam vejde (prodejna lázeňských oplatek, cukrárna s pekárnou), no a o kousek dál kolonáda, lázně a vlastně i to nádraží :-)

4. a teď to nejdůležitější: jídlo a rum

jelikož naše výlety nejsou žádné extrémní puťáky, požadavky na kavárny a restaurace jsou dost vysoké. poděbrady ale překonaly naše očekávání. a to výrazně. ne jen kvůli onomu stometrovému okruhu s komplexní nabídkou služeb, ale taky kvůli kvalitě. ať už se jednalo o klub nebo kino, všechno bylo eňo ňuňo.

restaurant kovárna (pod schody k penzionu) je jako jeden z mála uveden v maurerově průvodci grand restaurant. vynikající tatarák, pivo, polívka i obsluha. nebýt příliš výrazných skupinek místňáků, bylo to skvostné posezení. maurer doporučuje thajský biftek, my můžeme doporučit i tatarák, ale pozor, pokud nejste nenažranci, stačí jedna porce pro dva lidi. zase jsme měli velký oči, že...

tančírna momo (na zámeckém nádvoří) je hogo fogo podnik s výrazným posh designem. každý měsíc se prý zavírá, aby se v následujícím měsíci znovu otevřel, ovšem s updatovaným designem. takový modernistický přístup bych očekávala leda tak v new yorku. a co samozřejmě potěší všechny pražáky, kapitán morgan za 40. hehe.

klub netopýr (opět nádvoří) je naprostým protikladem k momu, ale zase bez chybičky. vysloveně příjemný studentský klub ideální na pivo a řízek. přístup psům povolen, fotbálek možný a mezi 11 a 12 happy hours v podobě 1 plus 1 panák zdarma.

do třetice všeho dobrého je vedle zámku bar tuzex s exkluzivní letní zahrádkou a solidním barem. bližší prozkoumání jsme ale bohužel nestihli, víkend byl příliš krátký. vidíme to jako dobrou příležitost na letní radovánky.

o kousek dál (na náměstí) je navíc zajímavě řešené pekařství. jde o franchising merhautova pekařství, ale opět ve velkém stylu. naprosto moderní design, takže posezení u lavazza kávy a zákusku je zážitkem podobně kvalitním jako v luxusní kavárně. je třeba taky znova zopakovat, že obsluha byla opět bezchybná.

zkrátka nějak si nedokážu vybavit nic, co by nám v poděbradech chybělo. už aby bylo léto a mohli jsme se povalovat u poděbradského koupáku a večer zajít na kapitána do tuzexu.