neděle 19. dubna 2009

pátek 17. dubna 2009

reklamace vol. II - roxy ze sweet, suntimes tours a jako třešnička book depository

a pak aby mě nebolela hlava... co já všechno musím za jeden den reklamovat!

ráno jsem vyplnila formulář na hlášení škody pojišťovně generali, a bude skálopevně a velmi naivně doufat, že do půl roku mi proplatí 36 tisíc, které jsem investovala do tureckých grázlů ze suntimes tours. snad vyhlášení úpadku na základě insolvenčního řízení není jediným úspěchem v této kauze, která se urputně táhne už od října loňského roku...

abych se ani odpoledne nenudila do sweetu jsem si šla popovídat se slečnama prodavačkama o tom, že když reklamuju boty za 1790 korun českých, do nichž mi teče patou voda, a výrobce (asi spíš teda český distributor) reklamaci neuzná, že to není normální. a nepotřebuju poslouchat, že ony si koupily body u bati a měly stejný problém. mně je to jedno, mně sere, že boty za téměř dva tisíce jsou mi k ničemu, tři vykřičníky !!! tak jsem je nechala napsat, že s posudkem nesouhlasím, a ať je reklamují znovu. když už jsou v prodejně i výrobě svině, tak ať mají aspoň něco na práci. argumenty, že to zbytečně prodlužuju mě opravdu netrápí. boty, do kterých teče voda skrze podrážku můžu mít nasazené leda tak na rukách a hrát si s nima maňáskový divadlo. čau levačko, vole, jak to jde? říká pravá roxy bota. ále, je to dost depka, jsem tak nekvalitní, že nemůžu potěšit spotřebitele, a z toho je mi přesmutno, říká levá roxy. ty krávo, to mi povídej, jsem na tom fakt dost podobně, opětuje pravá roxy. tak si půjdem hodit tkaničku? smutně si povzdechne zase ta levá. jako respect sister, ale já myslím, že můžeme tu spotřebitelku ještě nějak čas srát, co ty na to? kontruje pravá. tak jo. uzavírá plodnou diskuzi levá roxy bota, kterou bych nejraději slečnám prodavačkám rozbila hlavu.

značně vyčerpaná jsem ze sweetu zamířila domů a doufala, že v poště bude oznámení o uložení zásilky tří komiksů, které jsem si objednala přes bookdepository. nebylo. komiksy se totiž schovávaly před dveřma do bytu za starým topením. ani nevím, jak jsem si jich dokázala všimnout, a bůhví, jestli se tam taky neválely už delší dobu. každopádně jsem si v ten okamžik nebyla jistá, jestli mám větší radost, nebo vztek, že zásilka za tisíc korun se povaluje u rohožky. o to horší bylo zjištění, že ze tří komiksů dorazily dva. ten nejdražší,v pevné vazbě vázaný - watchmeni - chyběl. ježto jsem od rána v rauši agrese, neváhala jsem ani minutu, placement zásilky vyfotila, a rychle napsala do británie, jestli je to v pořádku, či ne, sir. opět pevně doufám, že dobro je na mé straně, už by taky bylo na čase, a watchmeni někdy dorazí...



p.s. za šíření mého negativního hodnocení obchodu sweet na kamenický jsem vám předem vděčná!