středa 27. května 2009

junkfood forever: souboj tic taců

podle ferrera si každý z nás dá za rok průměrně dvě a půl krabičky osvěžujících tic taců. a podle mého (zcela jistě přesného marketingového) odhadu má legendární dvě kalorie minimálně 50 % českých žen v kabelce. ne každá si ale troufne vyzkoušet jinou než mentolovou příchuť. a tak blondýna zkoušela za ně...

fresh mint: prostě klasika, kterou netřeba představovat a hodnotit. svěží dech a tak. ale taky nuda, že jo. skutečně leda tak svěžest do kabelky, která tam vydrží hodně dlouho. doporučuji svobodným ženám (protože podle oficiálního webu ti tic tac dodá sebedůvěru při kontaktu s ostatními), které ještě nemají v kabelce vademecum 2v1 :)

naopak orange: můj osobní favorit. pěkně kyseloučký vnitřek nutí rozkousat další a další, takže začnu s jedním kouskem a velmi rychle skončím s prázdnou krabičkou (= přesně 33 tic taců). plus bod též za design. oranžová je dobrá (nespojovat s aktuální politickou situací a vajíčkama!) a měla by chutnat všem.



cinnamon: objev předpředloňské zimy. kombinace sladké a mentolové příchutě s pikantně pálivým ocáskem skořice mě maximálně zaujal. nicméně v tomto případě nejde o konzum až do dna. ačkoli se jedná o číslo 2 v mém žebříčku, nejde o dobrůtku pro každého. co je pro gurmána luxus, nemusí být pro standardního tic tac uživatele dobré. tuto variantu každopádně není radno přehánět.

a aby bylo zcela zřejmé, že za vás nasazuju vlastní krk, riskla jsem i novinku pinacolada. svítivě žluté balení vyzařovalo na regále pozitivní energii, ale můj žaludek po spořádání téměř celého balení volal o pomoc. já ani on si nejsme jisti, zda-li kdy ještě budeme moci pozřít ananas a smetanu dohromady. s alkoholem snad ano. a pokud byste si ještě stále nebyli jisti: ne, tuto příchuť opravdu nedoporučuji!

a kdo je tentokrát tím nejlepším? v kategorii mainstream jednoznačně vyhrál orange, zatímco v undergroundové kategorii "weird" cinnamon. všem tic tacům děkujeme za účast, trávicímu traktu za zpracování a vítězům gratulujeme!

úterý 12. května 2009

eurovize 2009: takhle jsem se dlouho nezasmála

původně jsem nechtěla vyplodit ani čárku, už jsem se za ty roky načárkovala dost, ale ono to prostě nešlo!

po hodině sledování semifinále eurovize jsem začala spamovat facebook i twitter, rojily se mi myšlenky v hlavě až to praskalo, takže jsem se nakonec odhodlala nejčerstvější dojmy a pojmy vyblít i na blog, abych se odreagovala.

upozorňuji, že tento post není pro citlivé povahy. obsahuje větší množství hrubých a možná i sprostých slov (záleží na průběhu večera) a jeho ladění je značně subjektivní až xenofobní. nehodlám se žinýrovat, když to píšu zadarmo.

a teď autentický víceméně life přenos mých myšlenek:

číslo 1. vyfasovala v moskevském semifinále černohorská flundra, která toho nepředvedla zdaleka tolik, co její tanečník v bílých obepínavých kalhotách. sakra, chlape, jenom karel si může dovolit takový pánevní pohyby!

zato hned dvojka byla masakrální. supergipsy a kluci a holka z kapely předvedli intelektuální muziku řízlou exkluzivní scénografií a mercuryho knírkem. ale samozřejmě nejsem vůbec fanouškem queen, gipsyho natož pak komiksu!

islandská dvanáctka byla dobrá. tady je dokonce i označení zpěvačka na místě.

belgický elvis pod číslem 3 si nezaslouží jiný koment než: hm, a co jako?

bulharští "poďte na kačéři" 11 jsou jednoznačně mými freaky favority. jestli gipsy použili narážky a symboly pop kultury, tak oni se takovým symbolem úplně s přehledem sami stali.

rumunské čtrnáctce by v kvízu na facebooku - jaká jsi walt disney princezna - zcela jistě vyšla ariel. její kostymérka měla asi lehce depresivní dětství, a tak si ho chtěla vynahradit šitím šifonových kostýmů barvy moře.

finskou kapelu "scooter/verena" číslo 15 netřeba více komentovat. ugh.

naopak je třeba ze zástupu "celebrit" vyzvednout obtloustlou portugalku, která byla skutečným osvěžením. veselá (byť poněkud houbičková) projekce a sympatičtí muzikanti mě prostě pobavili. a jak sveek poznamenal: je dobrá, aspoň mi z toho není na blití jako z těch ostatních.

maltská 17 kvalitní, ale zase příliš tlustá. i širokoúhlá obrazovka má určitý limity.

verdikt: jsem ráda, že tak strašný projekty jako eurovize existujou. nepřipadám si tak propadlá nevkusu, mainstreamu a konzumu. i já mám někdy chvilky "vocaď - pocaď"

tak moment: dopsala jsem post ještě před finálovým vystoupením alexandrovců a tatu. ale co na to říct? bubny, vojáci, roztleskávačky, breakdance a zestárlé lesbičky. jsem zmatená!

pátek 1. května 2009

blondýna má menší trauma

měli jsme na firemním večírku blondýnu ivu pazderkovou, a já se s ní zapomněla vyfotit!

p.s. brandově zaměřené gagy geniální, ale ten zbytečně sprostej blond žargon si úplně v klidu mohla odpustit. přece jen nejsme parta zedníků...