eurovize 2009: takhle jsem se dlouho nezasmála

původně jsem nechtěla vyplodit ani čárku, už jsem se za ty roky načárkovala dost, ale ono to prostě nešlo!

po hodině sledování semifinále eurovize jsem začala spamovat facebook i twitter, rojily se mi myšlenky v hlavě až to praskalo, takže jsem se nakonec odhodlala nejčerstvější dojmy a pojmy vyblít i na blog, abych se odreagovala.

upozorňuji, že tento post není pro citlivé povahy. obsahuje větší množství hrubých a možná i sprostých slov (záleží na průběhu večera) a jeho ladění je značně subjektivní až xenofobní. nehodlám se žinýrovat, když to píšu zadarmo.

a teď autentický víceméně life přenos mých myšlenek:

číslo 1. vyfasovala v moskevském semifinále černohorská flundra, která toho nepředvedla zdaleka tolik, co její tanečník v bílých obepínavých kalhotách. sakra, chlape, jenom karel si může dovolit takový pánevní pohyby!

zato hned dvojka byla masakrální. supergipsy a kluci a holka z kapely předvedli intelektuální muziku řízlou exkluzivní scénografií a mercuryho knírkem. ale samozřejmě nejsem vůbec fanouškem queen, gipsyho natož pak komiksu!

islandská dvanáctka byla dobrá. tady je dokonce i označení zpěvačka na místě.

belgický elvis pod číslem 3 si nezaslouží jiný koment než: hm, a co jako?

bulharští "poďte na kačéři" 11 jsou jednoznačně mými freaky favority. jestli gipsy použili narážky a symboly pop kultury, tak oni se takovým symbolem úplně s přehledem sami stali.

rumunské čtrnáctce by v kvízu na facebooku - jaká jsi walt disney princezna - zcela jistě vyšla ariel. její kostymérka měla asi lehce depresivní dětství, a tak si ho chtěla vynahradit šitím šifonových kostýmů barvy moře.

finskou kapelu "scooter/verena" číslo 15 netřeba více komentovat. ugh.

naopak je třeba ze zástupu "celebrit" vyzvednout obtloustlou portugalku, která byla skutečným osvěžením. veselá (byť poněkud houbičková) projekce a sympatičtí muzikanti mě prostě pobavili. a jak sveek poznamenal: je dobrá, aspoň mi z toho není na blití jako z těch ostatních.

maltská 17 kvalitní, ale zase příliš tlustá. i širokoúhlá obrazovka má určitý limity.

verdikt: jsem ráda, že tak strašný projekty jako eurovize existujou. nepřipadám si tak propadlá nevkusu, mainstreamu a konzumu. i já mám někdy chvilky "vocaď - pocaď"

tak moment: dopsala jsem post ještě před finálovým vystoupením alexandrovců a tatu. ale co na to říct? bubny, vojáci, roztleskávačky, breakdance a zestárlé lesbičky. jsem zmatená!